Poradenství je určeno především rodičům dětí do 12 let.
Pro každé dítě jsou jeho rodiče těmi nejdůležitějšími osobami na světě. Proto pracuji převážně s rodiči (případně s učiteli, asistenty), protože jsem přesvědčená, že pokud dítěti pomůže k jeho zdárnějšímu vývoji právě jeho rodič, je to lepší než mnoho hodin dětské psychoterapie.
CO ČEKAT?
Konzultace probíhá online přes Google Meet (odkaz obdržíte na email nejpozději večer před konáním konzultace) a trvá 60 minut. Během konzultace se snažím poskytovat co nejkonkrétnější doporučení a odpovědi na otázky, které máte ohledně výchovy svého dítěte, podpory jeho rozvoje či zvládání náročných situací s ním. Snažím se, abyste si i z jednorázové konzultace odnesli co nejvíce praktických informací.
KOMU JE PORADENSTVÍ URČENO? CO KDYŽ DÍTĚ (NE)MÁ VÁŽNÝ PROBLÉM?
Poradenství poskytuji dospělým. Je jedno, jestli vaše dítě má nějakou diagnózu či závažný problém, nebo jestli se jen potřebujete ujistit, že v určitých situacích reagujete správně. Můžete se na mne obrátit s čímkoliv, co vás v soužití s dítětem, jeho výchově či vývoji jakkoliv znejišťuje. Je jedno, jestli je dítě novorozenec, kojenec, batole, nebo školák. Kromě běžných výchovných záležitostí se věnuji i problematice zvládání agresivních projevů dítěte, strachů a úzkostí, zvládání náročných situací (rozvod, úmrtí v rodině, vážné onemocnění...) a podpoře rozvoje dětí s autismem, ADHD či dětí v náhradní rodinné péči.
JDE TO BEZ DÍTĚTE?
V roce 2006, kdy jsem s poradenstvím začínala, jsem měla k dispozici maličkou místnost, kam se sotva vešly tři židle. Pracovat v takových prostorách s rodiči i dětmi bylo poměrně obtížné. Na poradenství tedy začali docházet stále častěji rodiče bez dětí. Bez přítomnosti dětí se otevřel prostor pro sdílení pocitů, které v rodičích interakce s jejich dětmi vyvolávají. Po čase se ukázalo, že přestože tato forma poradenství vznikla původně z nouze, může být funkční. Rodič nepředává zodpovědnost za vývoj, chování a prožívání dítěte někomu cizímu, ale přemýšlí, co může pro pomoc svému dítěti udělat on sám. Každý pokrok dítěte je tak jeho pokrokem, jeho zásluhou, ne zásahem externí autority. S každým pokrokem dítěte tak roste i sebedůvěra rodiče, jistota, že dovede podpořit vývoj svého dítěte, že mu dovede pomoci s jeho problémy, že je mu oporou, zkrátka jistota, že si s výchovou svého dítěte ví rady. Takové poradenství probíhá podobně jako odborná supervize. Supervizor také není přímo u toho, když supervidovaný terapeut či poradce pracuje. Nemusí znát jeho klienty osobně, přesto může být jeho supervize klientům supervidovaného prospěšná.